Krkonošská pohádka k poslednímu novoluní v roce 2023 aneb bič a pryč

Proč nás právě konec roku a novoluní ve Střelci nutí bilancovat?

To, jak se chýlí staré ke konci, nás nutí zamyslet se nad naším počínáním. Kdy jindy se máme zastavit a podívat se, kam jsme došli. O novoluní ve Střelci to nebude jiné. Situace a odžité příběhy napoví, co skutečně chceme a co z duše potřebujeme.

Povím vám příběh, který jsem zažila během posledního roku. Byla jsem na cestě k úspěchu a slibné kariéře osobní a vztahové koučky a pak jsem si uvědomila, že chci od života víc. Že nechci žít život v otroctví společnosti a začala poznávat, kdo skutečně jsem. Vydala jsem se na cestu sebeuvědomění, abych si odpověděla na zásadní životní otázky. K mému zděšení jsem dostala mnohem více odpovědí, než jsem původně chtěla. A jak říkáme my „transformovaní“, „ale to nevadí“.

První zásadní převrat v mém životě způsobil nový pohled na naši společnost. Najednou mi před očima proběhl film o marketingových dobytcích a jejich lobby. Zdravotnictví, školství, průmysl, potravinářství. Viděla jsem, jak obchodníci vykořisťují naše peněženky a je jim úplně jedno, že přitom poškodí naše zdraví. Všechno se točí okolo finančního trhu a obžerství pantáty Trautenberka. Pohádka jak z Krkonoš. Pantáta Trautenberk vyrobí plastové obaly na potraviny, dobroty s „éčky“ a barvivy uskladní v těch úžasně chytrých a ftaláty nabušených obalech, které se tváří jako nejnovější Mercedes a přitom je to předražený smradem prohnilý trabant, který by rozhodně „emisemi“ neprošel. Ty dobroty se ještě před uzavřením napustí plynem, aby se nekazily. I když, jak se chemie může zkazit, že? A pak to všechno pošle přes půlku světa do Tramtárie a zase zpátky, aby se tzv. „vyšróbovala“ cena. Dá dýško každému šizuňkovi, který se toho obalu dotkne. Pak to pěkně a draze uskladní, aby to mohl ještě lépe a dráž prodat do supermarketů. Bože, to byla krása! Ale sojka „bonzačka“ povídala, že se z toho dělá v „sousední“ vesnici lidem zle. A bodejť ne, že? Kdo by to byl řek´, že tohle všechno si Máňa od potoka nechá líbit, protože dostala „letáček“ s „jednó“ mega slevou. Povídám jí: „Máňo, neblbni a dojdi si k Anče, dej ji pár vajíček a ona ti za to dá pár posvícenských koláčů vyrobených ze smetánky od Lojzičky a Kuba ti dá za půl krejcaru čerstvé brambory, co dnes ráno na poli nakopál. Díuče zlatý, to bys nevěřila, jak ty jsou dobrý! A představ si díuče, žádné obaly, žádná rakovina a žádné bléčka, to tam nenajdeš!“.

„No nepoudej holka, to fakt můžu?!“

„A proč bys nemohla? Stačí, když se na celé ty pantátovy hody vykvajzneš a budeš používat zdravý rozum. Nevím jak ty, ale já jsem zdraví na hnoji nenašla, Máňo!“